Pokud se ti nelíbí svět, ve kterém žiješ, vytvoř si svůj vlastní, ale neztrať se v něm.

Filosofické žvásty

Sexujeme ve třech?

21. listopadu 2011 v 0:14
Je těžké napsat článek na pojem, který vlastně nikdy nebyl definován. Je spousta verzí toho, co je bisexualita a kdo jsou bisexuálové, zda existuje bisexuální sexuální orientace nebo jen bisexuální chování. A jestli něco jako bisexualita vůbec existuje.
Podle mého bisexualita existuje. Ale taky existuje spousta psedobisexuálů (lidí, kteří se označují za bisexuální, ale nejsou). Pokusím se tu přiblížit některé "druhy" bisexuálů a protože mnohem častěji o sobě jako o bisexuální mluví dívky (přijde mi, že muži jsou více vyhranění, buď o sobě mluví jako o heterosexuálech nebo jako o gayích), budu se vám to snažit přiblížit na příkladech dívek. Což ale neznamená, že chlapů se to netýká :)






Má lidstvo vůbec budoucnost?

23. května 2011 v 11:52
Poslední roky nás provází mnoho a mnoho předpovědí na konec světa. Čím to je? Je to jen obchodní trik? Vydělávání na hloupých jedincích? Nebo je to zkrátka tak, že lidstvo ve své podstatě, po konci světa touží? Že vlastně jen tak žít, jim přijde jako nuda a konec světa jako príma vzrůšo?
Zatím posledním a nejvýznamnějším takovým datem je rok 2012. Lidé se odvolávají na proroctví Mayů, proroctví Sibyly, piktogramy a spoustu dalších věcí. Co k tomu říkám já? Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Je snadné mít datum a snažit se najít hromady a hromady symbolů, ukazujících na toto datum. Když jsme přesvědčení, že Pepíček rozbil včera ve tři Voráčkovi okno, dokážeme to i přesto, že Pepíček byl zrovna tou dobou s rodiči v Bulharsku a netvrďte mi, že to není pravda.
Vezměme si to datum: 21.12.2012 nemluvě o tom, že jde o 21. století. Jo, je to moc hezký datum. Ale o co v něm jde? O matematiku. To, že čistě náhodou, tohohle data křesťanského kalendáře, končí také třináctý cyklus mayského kalendáře, je věc druhá. Konec mayského kalendáře neexistuje. Mayský kalendář byl vytvořen v kruhu, aby se nikdy nezastavil, stejně jako všechny koloběhy kolem nás.
A jak je vlastně možné, že Mayové byli tak přesní ve svých předpovědích? Jaktože Sibyla dokázala předvídat s extrémní přesností věci, které se odehrály o několik set let později? Odpověď je jednoduchá: Matematika.
To znamená, že kdybychom našli systém, který využívali oni - nebo lépe - svůj vlastní systém, kombinující lunární i solární cyklus, dokázali bychom se stejnou přesností, předpovědět vše podstatné, co se dalších tisíc let stane lidstvu, nebo lépe, vypočítat si svoji vlastní budoucnost. Je to velmi snadné, když si vypočítáte svoji minulost a současnost, s ohledem na to, že všechno se točí v kruhu. Možná, že na to někdy sepíšu systém a zapíšu se do historie. Nebo líp, nikdy to nezveřejním, protože teprve, až si na to lidé přijdou sami a přestanou šaškovat s konci světa, pak teprve nastane nová éra. Možná pro celé lidstvo, možná jen pro jedince samotné.
A bude tedy 21.12.2012 konec světa? Rozhodně ne. Něco se ale změní, nastane nový cyklus a to vždy obnáší nějaké změny.
A co je vlastně konec světa? "Konec světa" je hrozně relativní pojem. Je tím myšleno, že bude konec lidstva? Nebo snad konec Zeměkoule? Nebo dokonce zánik celého vesmíru? A nenapadlo vás, že to možná funguje podobně, jako symbol smrti v tarotových kartách, který vlastně smrt ani nesymbolizuje. Často je vykládán spíše jako změna, jako konec něčeho starého a začátek něčeho nového. To stejné, co nás provází neustále. Na jaře začnou růst květiny, okolí se začne zelenat, kvést, v létě život dosahuje svého vrcholu a květy se mění v plody, na podzim začne období klidu, kdy si příroda může odpočinout a odhodit staré listí a přes zimu odpočívá i země, vše se připravuje na další cyklus, načerpává energii na další jaro. Když se narodí dítě, roste až dospěje, i on v této době často zrodí své plody - děti a pomalu se připravuje na svůj podzim. Poslední období života člověka může působit smutně, ale vlastně je to to stejné, jako zima. To, co je přebytkem, umírá a nové se zrodí zase na jaře.
Takhle fungují koloběhy a mohla bych jich vyjmenovat tisíce. Stejně tak to funguje naprosto se vším, včetně planet a vesmíru, jen se to neděje v rámci jednoho roku, ani jednoho života člověka.
A přesně takhle vznikla matematika. Matematika není o tom, že 1 a 1 jsou dvě, matematika je v první řadě věda o cyklech, které se dějí okolo nás. A protože vše se děje v kruhu, i budoucnost můžeme tímto způsobem předvídat.
Otázka ovšem je, jestli vůbec existuje důvod, proč se o to snažit.

Vždyť člověk je psychicky velmi slabá bytost. Vírou v Boha nebo v osud, si utváří svůj vlastní malý vesmír. Své vlastní koloběhy. Tím, že mu je zboříme, za to nám opravdu nepoděkuje. Možná právě naopak.

Save water, drink blood

29. dubna 2011 v 20:39
Tohle téma týdne jsem si zkrátka nemohla nechat ujít. Vlastně jsem ráda, že ty témata vůbec existují, nutí mě to psát články a taky o těch tématech přemýšlet.

Někdo si možná pod slovem "krev" představí násilí, někdo prohlídku u doktora, někdo upíra, asi každého napadne něco jiného. Na první pohled se může zdát, že lidé přikládají krvi mnohem větší význam, než vlastně má. Je to tekutina, která nám koluje v žilách, skládá se z červených a bílých krvinek, z plazmy a krevních destiček - určitě vám paní učitelka říkala, co z toho k čemu slouží, viďte? - koluje mezi všemi orgány a např. s sebou "vozí" kyslík. Jistě, bez krve bychom nežili, to víme všichni. Ale proč jsou jí lidé tak fascinováni? Co je k ní poutá?

Ona vždycky bývala taková ta... jiná

12. března 2011 v 19:25
Po dlouhé době jsem si pustila Harryho Pottera pětku. Jistě už začínáte někteří tušit, na co - nebo spíš koho - narážím. Na Lunu Lovegood (v českém překladu Lenku Láskorádovou). Pokud je tu někdo, kdo neví, Luna je velmi fascinující dívka. Její blond vlasy až do pasu a veliké vystouplé oči, na uších korálkové ředkvičky a na krku náhrdelník z víček od máslového ležáku. Vidí věci, co ostatní nevidí a její myšlenkové pochody nejsou vždy ostatními chápány. Proto se jí taky spolužáci straní a přezdívají jí Lunatic (v překladu "Lenka Střelenka"). Málokdo ale vidí, že má Luna obrovské srdce a je také velmi inteligentní. A i ona, stejně jako všichni ostatní, touží po kamarádech.

Tenhle článek ale nemá být o ní. Tedy, ne jen o ní. Tenhle článek má být o všech lidech, které ostatní lidé často nazývají jako "ty jiné", což je samozřejmě synonymum pro "ty divné". Je zvláštní, jak se lidé bojí toho, kdo je něčím odlišný. Vidíme to i v historii. Nesmyslná odsouzení k smrti a k vězení, pro všechny, kteří nedrželi krok a pusu. Ještě nedávno i u nás panoval režim, kdy si člověk nedovolil ani pípnout, aby z toho neměl nepříjemnosti. O spoustě věcí se nemluvilo a lhalo. A ti "jiní" byli považováni za blázny, nebo posíláni do vězení - když se našel důvod dostatečný.

Každý jsme ale originál. Každý jsme jiný. Tolikrát opakovaná fráze a přesto ji málokdo opravdu uznává. Lidé mají tendence škatulkovat. Bílí, černí, tlustí, hubení, vysocí, malí, chytří, hloupí, dobří, špatní... a taky zkrátka "ti jiní". K těm samozřejmě patří všichni, kteří se nějak vymykají, ať už národností, vzhledem, sexuální, nebo náboženskou orientací, nebo zkrátka jen chováním.
A tomu, že jim ostatní dávají najevo, že jsou jiní, se říká diskriminace. Možná vám to pro některé případy přijde jako moc silné slovo, ale je to tak.

Moji rodiče... Oba jsou posedlí tím, aby si o nich nikdo nemyslel nic špatného. To je vlastně všechno, co je opravdu zajímá. Otci je vlastně jedno, jestli jsem lesba, hlavně aby se to nikdo nedozvěděl. Matka se zase často schovává, když zazvoní zvonek, protože je to "kamarádka", která ji ve skutečnosti pěkně štve, ale není schopná, jí to říct do očí.
Přesně pro to, nesnáším lži. A vím, že bratr taky. Mockrát jsme se o tom bavili.

Samozřejmě, všem vám už došlo, že i já patřím mezi ty jiné, nebo divné, nebo jak je chcete nazvat. Vždycky jsem k nim patřila a vždycky k nim patřit budu. Uvedu pár příkladů, kvůli čemu jsem se setkala s diskriminací.

1. Jsem tlustá - jistě, já jsem se svým tělem naprosto spokojená a upřímně, čím dál víc a nemiluju nic víc, než se nadlábnout pořádnou čokoládou *právě spokojeně cumlá Forte*; to ovšem nic nemění na tom, že oproti nynějšímu ideálu krásy = žádný prsa, žádnej zadek, vystouplý všechny kosti v těle, má postava vypadá poněkud... velká. A lidi to vidí a komentují. A snaží se tak na člověka přenést mindrák, co mají oni sami. Jistě, ani obezita není ideální, ale pokud se člověk pohybuje jakžtakž v normě, můžou mu všichni... vy víte, co ;)

2. Jsem lesba - a jsem za to neskutečně šťastná. Nechci být hetero, netoužím po tom, mít rodinu podle všeobecných měřítek. Nehodlám se přetvařovat a lhát pro to, aby si o mě někdo "něco" nemyslel. Chci žít s tím, koho miluju a nezajímá mě, jestli to bude kluk, nebo holka.

3. Jsem vegetariánka - zvláštní, ale i kvůli tomu se lidé setkávají s diskriminací. Když před někým řeknu, že jsem vegetariánka, většinou si připadám, jako kdybych se přiznala k tomu, že po nocích lovím a pojídám malý děti. Nechápu proč. Copak maso je nějaká modla? Jsou lidi, co mě kvůli tomu zesměšňují, jsou lidi, kteří mi maso doslova vnucují a vyhrožují mi smrtelnými chorobami a neplodností. Sorry lidi, nejsme ve středověku.

4. Studuju teologii - ano, i tohle je něco, co spousta lidí nedokáže překousnout. Tím spíš, když vědí, že nejste věřící. Nevím ale, co je na tom špatnýho. Ano, církev udělala spoustu špatnýho a pořád dělá, ale to, že studuju křesťanství a Bibli neznamená, že s tím souhlasím, nebo se toho dokonce účastním. Jen mě to zkrátka zajímá a protože křesťanství stále ovlivňuje náš život, i když jsme ateisti, myslím, že je docela fajn, vědět o tom, z čeho co z toho pramení.

5. Věnuji se magii - tohle už je ale vážně jako ve středověku. Naprostá většina lidí, když se jich zeptáte, přiznají, že na magii věří a ti, kteří tvrdí, že ne, stejně magii ve svém životě užívají, jen to nazývají jinak. Magie je původce všeho, co vidíte kolem sebe. A ano, nikdy to nebude fungovat jako v Harry Potterovi, ale o to přece ani nestojím. Nepotřebuju lítat na koštěti, ani rozpohybovat origami, i když by to bylo určitě moc fajn. Zajímá mě bylinkářství a taky alchymie a provozuji občas různé rituály, mívám věštecké sny a umím ovlivňovat to, co se stane - do určité míry. A je to moc fajn. A není to tak nebezpečné, jak se to tváří. Pokud tedy víte, co děláte.

6. Ráda se nezvykle oblékám - určitě jste všichni viděli Pravou blondýnku, kdy se blonďatá, růžová Reese, rozhodla studovat právo. A přesně takhle to skutečně funguje a nemusíte kvůli tomu chodit jen v růžové.
Napadlo vás třeba někdy, že dívka/žena může být "divná" proto, že skoro nenosí kalhoty? Dřív si ženy ani nemohly dovolit, kalhoty obléknout a v dnešní době jsou zase ty, co nosí hlavně sukně, považovány za divné. Nevím, jak vám, ale mě to přijde postavený na hlavu.

No a takhle bych mohla vesele pokračovat dál. Stejně však v sobě nedokážu vidět to kouzlo, pro které zbožňuji právě třeba Lunu. Nejspíš nejsem až tak divná :))

A co vy, setkali jste se někdy s tím, že jste byli považováni za "jiné"? Jak jste se cítili?

Já celé dětství probrečela do polštáře, protože jsem nikdy neměla přátele. Byla jsem obětí šikany a to nejenom ve škole, ale prakticky v jakémkoli kolektivu, kam jsem se pokusila zařadit. A doteď neexistuje kolektiv, kam bych opravdu zapadala. Jenže teď už po tom netoužím. Tak jsou looser, no a co. Lepší, než být zbožňována davy jen pro to, že se chovám jako ovce. Bééé. Vždycky půjdu proti davu a budu si to užívat. To nejdůležitější už totiž mám. Přátele. A ano, vím, že z dost velké části, jsou to looseři jako já *všem právě zmíněným mává*, ale o to v zajímavější společnosti, se vyskytuju :)

P.S.: Dávejte si pozor na škrkny, umí být pěkně zákeřné ;)

"Odpočívej v žaludku"

7. března 2011 v 14:39
Možná čekáte nějaký fanatický článek o trpících zvížátkách a zlobivém člověku, co jim ubližuje. Pletete se. Taky vás nechci přesvědčovat, abyste se vegetariány stali. I když na vás možná některé části můžou tak působit, není to tak.

Ano, jsem vegetariánka. Kdo mě zná, ví to, kdo ne, už to ví taky. Je to už docela dost let, kdy jsem přestala jíst maso úplně a žiju. A žije se mi moc fajn, jen tak pro zajímavost.

A jak jsem k tomu vlastně přišla? Maso mi zkrátka nechutná. Už jako dítě jsem odmítala paštiky, šunku, salámy, vepřové i hovězí. Ale něco málo jsem jedla. Převážně kuřecí, výjimečně něco dalšího. Ale postupem času jsem maso přestávala jíst a pak už jsem je jedla jen tak jednou týdně k obědu a nakonec jsem přestala i s tím. Nemělo to na mě žádné negativní následky, co se zdraví týče. Asi tak půl roku zpátky to je, kdy mi dělali krevní testy na všechno možné a ve výsledcích nebyla jediná hodnota, která by se vymykala normálu.

Pokud jde o mé morální důvody, nevím, zda ty by mě donutily přestat maso jíst, pokud by mi opravdu chutnalo. Ano, taky soucitím se zvířaty na jatkách, ale není to tak, že bych tvrdila, že se zvířata zabíjet nemají vůbec, nebo mi vadila představa toho, že mám v žaludku něco, co předtím běhalo/létalo/plavalo/doplňte si cokoli dalšího. Vadí mi to, že se masu přikládá taková váha. Vadí mi podmínky zvířat na jatkách, ale i při převozu na jatka a i ve velkochovech. Vadí mi to, že se zvířat zabíjí extrémní množství i přes to, že se zdaleka nespotřebuje.

Neskutečně mě štve, když lidé, kteří o tom nic neví, tvrdí, jak se maso jíst musí, protože se ničím nahradit nedá a blablabla. Uvědomte si, že naprostá většina vegetariánů ví moc dobře, co dělá a také si velmi zakládají na zdravé stravě. Proto také mnoho testů, kdy bylo srovnáváno zdraví vegetariánů a lidí, kteří maso jí, prokázalo, že vegetariáni bývají mnohem zdravější, než "masožravci". Což samozřejmě neznamená, že člověk, aby byl zdravý, maso jíst nesmí, jen jde o to, že vegetariáni stravě věnují daleko větší pozornost a stravují se tak, aby měli všeho dostatek.

Uvědomte si také, že je rozdíl mezi veganem a vegetariánem. Vegetarián jí mléčné výrobky i vejce, vegan ne. Proto se u veganů může vyskytnout nedostatek vitamínu B12, který se vyskytuje hlavně v živočišných produktech. Čímž ovšem končí výčet toho, jaké zdravotní problémy může veganství přinést. Vegetariánství - pokud člověk pořádně jí - samo o sobě nepřináší žádné zdravotní problémy. Dokonce už bylo i na mnohých výzkumech prokázáno, že vegetariánství neškodí ani u dětí, ani u těhotných žen. Ovšem strava dětí se od stravy dospělých velmi liší - stejně jako u maminek a dětí, kteří maso jí. Děti by stejně neměly konzumovat maso ve velkém množství, protože maso ve velkém množství huntuje organismus i dospělému, natož dítěti.

Taky nesnáším, když někde řeknu, že jsem vegetariánka a všichni začnou mluvit o tom, proč mi nevadí jíst kytičky, když ty byly taky naživu. Takže za prvé: Ne každý je vegetariánem z morálních důvodů. Za druhé: Rostliny a zvířata nejsou totéž. Rostliny necítí bolest na rozdíl od zvířat. A za třetí: Neznevažujte naše rozhodnutí. My se vám taky nesmějeme, že proč nejíte i lidi, když jíte zvířata (což by bylo pořád logičtější, než srovnávat zvířata s rostlinami). Jednou je to naše rozhodnutí a vy máte povinnost to respektovat, stejně jako my máme povinnost respektovat to, že vy maso jíte.

Další věc, co jsem tu chtěla zmínit je to "nesnědla bych pejska, ale kráva je ňamka".
Byli jsme před několika lety s rodiči v Egyptě. Procházeli jsme se ulicemi a narazili jsme na řeznictví. Pře ním, na dřevěné desce, byla hlava velblouda a dvě překřížené nohy (od původně živého velblouda samozřejmě). A reakce rodiny byla buď: "Fůůůj!" nebo "Chudáček velbloud!". A když jsme se pak vrátili do hotelu, všichni si skvěle pošmákli na kuřecím, hovězím a "plodech moře". Tohle je prostě pokrytectví. Buď maso nejím, nebo je jím, ale v tom případě buď jím všechno maso, nebo se alespoň netvářím, jako "chudáčci zvířátka". V různých zemích se jí různé maso. Někde kočky, psi, jinde velbloudi, někde prasata a krávy, někdo si rád pochutná na morčatech, někdo na hmyzu a pavoucích. Nechme jim to. Netvařme se, že to malé štěňátko by zabil a snědl jenom největší barbar, stejné to může jim připadat s krávou, nebo prasetem. Nepodporuju ani jedno z toho, ale pokud už maso jíte, nechovejte se jako pokrytci.

A tím se dostáváme k dalšímu tématu a to k "pseudovegetariánům". Ano, ryby jsou maso. Ano, i kuře je maso. A ne, nejste vegetariánem, pokud konzumujete něco z toho. Vegetarián je ten, který nekonzumuje ani kuře, ani ryby, ani nic dalšího ze zvířecí říše.
Otec mi řekl: "Ale víš, že když seš vegetarián, tak ryby jíst MŮŽEŠ?"
Vegetariánství není nějaký soubor pravidel, podle kterého se člověk má řídit. Vegetariánství je o tom nejíst zvířata. Vegetariáni maso jíst NECHTĚJÍ, nebo nemůžou, nebo jim nechutná atd..
Ano, jakýkoli člověk MŮŽE jíst ryby. Stejně tak MŮŽE jíst prasata a krávy a velbloudy a stejně tak MŮŽE jít umýt nádobí, odjet na dovolenou, nebo vykrást banku. Je to každého svobodná vůle. Vegetariánství je jenom škatulka, stejně jako homosexuál, běloch, senior, křesťan, perfekcionista, nebo zloděj. Je to jenom označení lidí, kteří spadají do nějakých kritérií. Vegetariáni jsou ti, kteří nejedí maso, i když by je jíst mohli. Nezáleží na tom, že nemusí být vegetariáni, záleží na tom, že jsou a mají právo na to, aby se jim do toho nikdo nepletl.

Možná mi v něčem budete odporovat. Prosím, poslušte si. Jen upozorním, že tohle nejsou informace, co jsem si vcucala z prstů, ale pochází ze seriózních webových stránek a časopisů, převážně psaných anglicky. Pokud jde o české, můžu doporučit např. stránky České vegetariánské společnosti. A co nepochází z výše vypsaného = názory, to pochází z mé hlavy, tak mi to tam prosím nechte. Děkuji.

A abych vám dala další záminku k tomu, ozvat se, existuje jediný případ, kdy bych (nejspíš) porušila vegetariánství. A to by bylo, kdyby mi někdo nabídl lidské maso. A to ne proto, že bych podporovala kanibalismus, nebo bych to snad už někdy zkusila, nýbrž proto, že si myslím, že by mě to až natolik lákalo ochutnat, kdyby mi to někdo přímo nabídnul, že bych neodolala.

A moralisti, klídek, netvařte se, že jste nikdy nepřemýšleli nad tím, jak lidské maso asi chutná. Určitě tu bude hodně lidí, které by to lákalo. Ale ne každý má odvahu to přiznat nahlas.

A mimochodem, prý člověk je jediný živočich, kterému chutná maso z něj samého.

A tím zakončuji svůj příspěvek na téma vegetariánství.

"Bratře, odpočívej v žaludku."

Já být správná češtin

25. ledna 2011 v 22:17
Hm, hm, tak jsem nějak prošvihla téma týdne. Nevadí. Stejně tenhle článek napíšu. A když o tom tak přemýšlím, tohle téma týdne s tím minulým docela i souvisí.

Kdo neví, minulý týden bylo téma týdne "Český jazyk". Tento týden je téma "Sebevražda".

První a nejdůležitější sdělení celého článku:
"Piště česky!" Toť vše. Vlastně ne. Ještě dodám: "Prosím."

V dnešní době, kdy má přístup k tomu, psát na internet, opravdu každý, čím dál míň lidí si uvědomuje, že tím, že něco zveřejnění na internetu, to dá k dispozici prakticky všem. Což znamená, že je potřeba přemýšlet nad tím, co vůbec zveřejníme. Jistě, nemusí být váš blog napsaný celý spisovnou češtinou, to nemám ani já. Jde jen o to, že když už něco napíšete, mělo by to být v první řadě o něčem a v druhé řadě, mělo by se to dát číst. To znamená samozřejmě malá a velká písmena jen tak, jak jste se to učili ve škole a stejně tak používat česká slova a ne zkomoleniny, kApIŠthO? Nevynechávat písmena, nepřidávat, která tam nepatří a opravovat překlepy. Stejně tak není těžké psát bez pravopisných chyb. Pokud neumíte pořádně češtinu, tak se ji naučte, nebo si vezměte na pomoc Pravidla českého pravopisu (existují i online a zadarmo). Pokud jste dyslektici, dysgrafici, či cokoli jiného dys, tak buď zase Pravidla (na něco by stačilo, hodit to slovo do Googlu), nebo sehnat někoho, kdo vám to opraví. Když píšeme tři tečky, šetříme s nimi a píšeme opravdu jen tři tečky. Členíme na odstavce, lépe se to čte. A spousta a spousta dalších věcí, o kterých vás ráda ještě poučím, když budete mít zájem.

Jasně, zas vás nebude nikdo buzerovat za jeden, dva překlepy. Ovšem pokud se dozvíme, co jste včera pěkného vyděli, co jste pěkného vymisleli, jak se vám podařilo v kuchini rozflákat hrnýček, nebo, že jste si koupili nový ryfle... myslím, že nejsem jediná, kde z toho nebude mít zrovna radost. A to už nemluvím o špytání.

P.S.: Důležitá informace. Pro ty, komu to opravdu ještě nedošlo, za čárkou, tečkou, vykřičníkem etc. je MEZERA. Konec sdělení.

A teď ta horší verze, která se objevuje na internetu velmi často. Jsou to povídky. Respektive pokusy o povídky. Můžete mít stylisticky naprosto propracovanou povídku se skvělým dějem, ale když bude nadopovaná milionem pravopisných chyb, stejně ji málokdo vůbec přelouská. A kdo ji přelouská, ten nejspíš po dočtení, půjde zvracet.

A titulky jsou zlo. Alespoň od lidí, kteří nejspíš nikdy češtinu ani neslyšeli, podle jejich jazykové úrovně.

A abychom to neomezovali jenom na internet, čeština se používá všude, kde píšete, nebo i mluvíte česky (představte si za touto větou mnoho vykřičníků)!
Jistě, v mluvené formě se toho hodně ztratí, proto se častěji dbá na formu psanou. Což je logický, ale důležitý jsou obojí.

Jako promiňte, ale když mi někdo napíše něco, co se viditelně podobá pos... teda pokálené záchodové míse, tak jak to mám brát, sakra, vážně?

No nic. Prostě lidi, mějte rozum. A kdo už ho má, toho chválím. *hladí po vláskách a podává lízátko*

A co vy? Jaký máte vztah k češtině? Je pro vás důležitá? A jak ji sami ovládáte?
Můžete samozřejmě přiložit i odkaz na váš článek na tohle téma ;)

Pořádně mě rejpni

2. ledna 2011 v 17:21
Určitě jste si už stihli všimnout, že tématem týdne je tolik zbožňované a tolik proklínané yaoi. Myslím, že tohle na blog.cz platí dvojnásob. Alespoň podle toho, co jsem za ten týden stihla shlídnout. Nejvíc článků vypadalo asi jako "Nic o tom nevím, ale alespoň vám sem zkopnu tetku Wiki, abyste o tom věděli stejný prd, jako já, protože si to nejspíš stejně ani nepřečtete." a nejkomentovanější články naopak vyzařovaly homofobními názory z dob středověku. Otázka je, zda jsou tihle lidé opravdu tak hloupí, nebo si na to jen hrají. V každém případě, bych to neřešila.
Schválně jsem čekala až na neděli, abych se vyjádřila, ovlivněná právě články, které se na blog.cz objevovaly celý týden.
Zvláštní, že většina článků, co se daly číst, byla od slečen, co navštěvují (popř. nejmíň jednou navštívily) můj blog.

No, ale, abychom se dostali k yaoi samotnému, když už nám to blog.cz tak hezky přihrál ;)

Téma týdne, nebo pro život?

27. července 2010 v 1:33
Nikdy jsem nesledovala tahle témata týdne. Vlastně jsem si doteď ani pořádně nevšimla, že něco takového existuje a to se pohybuju na blog.cz skoro denně.

Tohle téma mě ale praštilo do očí.

Nemá doufám význam odpovídat na otázku proč, ale pro ty, kdo mě neznají, tak prosím...
Mě se homosexualita dotýká celý můj život a do až do jeho konce i bude.
 
 

Reklama