Pokud se ti nelíbí svět, ve kterém žiješ, vytvoř si svůj vlastní, ale neztrať se v něm.

The Raven

28. května 2012 v 23:50 |  Recenze
Řeknu to upřímně: Pochybovala jsem. Nebyla jsem si jistá, co mám od tohohle filmu čekat. Ale víte co? Velmi mile mě překvapil.



Dějová linie je podle všeho smyšlená. Jde o poslední dny života Edgara Allana Poea. Nikdo vlastně přesně neví, jak se to tehdy odehrálo a tenhle film nabízí jednu z možností.


Děj:
Poe nikdy neměl veselý život a ani teď to není lepší. Ale má plán. Má lásku. A i když k ní vedou překážky, je ochotný za ni bojovat. Jenže najednou se to všechno začíná hroutit. Lidé začnou umírat. Jsou zabíjeni. Přesně podle scénářů, které napsal sám Poe. Jistě, je první mezi podezřelými, ale to by nemělo logiku. Proč by vraždil tak očividným způsobem?
A tak se Poe přidává k policii. Znalostí svých vlastních příběhů postupně řeší hádanku za hádankou. Je to snadné. Vrah mu vždy ponechá nápovědu. Jako by snad chtěl být nalezen... A všechno se začíná stupňovat. V tu chvíli už Poe chápe, že svoji lásku ke svojí "Annabelle Lee", bude muset dokázat i jinak, než jen svými slovy.

"Lotři!" zaječel jsem. "Konec přetvářky! Doznávám se - udělal jsem to já! Vytrhejte prkna - zde, zde! To jeho hnusné srdce tak tluče!" (Edgar Allan Poe - Zrádné srdce)

Můj názor:
V první řadě se mi líbí, že film řeší zrovna tohle období Poeova života, o kterém není známo prakticky nic.
Téma vraha, který se inspiruje Poeovy slovy, je - uznávám - hodně klišoidní. To vymyslí kde kdo a není na tom nic moc originálního. Stejně tak konečné rozuzlení - aneb vrah nemusí být nutně zahradník - jsem očekávala celkem dlouho předem, takže nějaké ultra mega šokující překvápko to nebylo. Něco mi ale říká, že to byl úmysl. Ono totiž ve výsledku vůbec nejde o to, kdo koho zabil.
Jde o to zpracování, o ten průběh, o Poea, o vášeň, o lásku, o psaní... Je toho mnoho, co mě naprosto uchvátilo a i přesto - jak mi bylo na mé nadšení stroze sděleno - že na ČSFD má Havran dost nízké hodnocení, stojím si za tím, že je v tom filmu něco jedinečného, díky čemu se chvějete a zadržujete dech. Stačí jen číst mezi řádky. Prožívat to, nepřemýšlet.
Nevím, možná tohle vidí jen někdo, možná to vidím jen já a možná, že si budete ťukat na hlavu, že v tom filmu nic tak speciálního nevidíte. Dobře, neberu vám to, ale já mám chuť se na Havrana dívat znovu a znovu, číst Poeovy povídky a psát :)

(neberu to jako spoiler, protože už na začátku víte, jak to skončí, ale kdo nechce, tak dál nečtěte)
Po skončení filmu jsem za sebou uslyšela nějakou slečnu: "Tý vole, to bylo hustý! A to von jako fakt umřel?"
Ne, madam, samozřejmě, že neumřel, proto poslali jeho tělo na pitvu, že ano...
A to jsem si nejdřív říkala, že ty poslední minuty tam jsou k ničemu, že si to člověk dokáže domyslet, kdyby to skončilo už v tom parku. Očividně to tak není. Slečna mi to v několika vteřinách dokázala. Aneb blbost je věčná :D






A co vy? Viděli jste už Havrana? Líbil se nebo ne? Nebo se teprve chystáte? Nebo ani to ne?
Těším se na vaše komentáře ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.