Pokud se ti nelíbí svět, ve kterém žiješ, vytvoř si svůj vlastní, ale neztrať se v něm.

Sen (3. díl)

12. září 2010 v 12:04 |  Sen
Poznámka autorky: Poděkujte mé dceři. Tak dlouho otravovala, až mě dokopala k tomu, to dopsat :D Pokud by tam byly nějaké překlepy, nebo tak něco, tak to prosím ignorujte. Měla jsem málo času na to, abych to po sobě zkontrolovala, takže je možné, že jsem něco přehlídla.
Očekávám komentáře! Od všech, co to čtete! Nic vám to neudělá a já budu víc motivovaná, pohnout si s dalším dílem ;)
V každém případě, odjíždím do Chotěboře, vracím se v pátek odpoledne. Takže do té doby žádný článek nečekejte. A potom? To záleží jen na vás ;)




Raito stál u otevřeného okna a mlčky pozoroval východ slunce. Mlčel. Tak jako už několik dlouhých hodin. Ne, že by snad neměl co říct, ale nedokázal to. Nechtěl. Jako by to, že všechny svoje myšlenky vysloví nahlas, mohlo něco změnit… Sám se nepoznával. Kam se poděl ten Raito, kterému na ničem nezáleželo? Který se nenechal ničím zlomit? Bylo mu do breku. Plakat si však zakázal. Musí to překonat. Určitě je to jen fáze. Prostě se dere na povrch to, co potlačoval. To je naprosto logický proces. Spousta lidí se už přenesla přes větší tragédie. Nemůže to být tak těžké. Už jednou dokázal na všechno zapomenout. Hodit za hlavu vše, na čem mu záleželo. Zvládne to znovu. Ještě nenarazil na nic, co by mu bylo výzvou. Školu zvládal levou zadní, sport, či cokoli jiného, také. Nejspíš proto ho nikdy nic nebavilo. Neviděl v tom význam.
Třeba tohle je ono. Co kdyby to zkrátka vnímal jen jako výzvu? Už zjistil, že se to nepodobá ničemu, co dosud zažil. Naprosto nedokáže potlačit myšlenky na Lawlieta. Ale kdyby proti tomu aktivně bojoval? Možná právě ta možnost, spolupracovat s ním, bude mít za následek, že si na jeho přítomnost zvykne a postupně budou ty city v něm zase otupovat…
Funguje to tak? Nevěděl. S tímhle neměl zkušenosti. Ale odmítnout už stejně nemohl. Ukázal by L, že vůči němu není lhostejný a to rozhodně nechtěl. Byl přece silný. Chladný. Byl Kira. Neměl daleko od Boha. V duchu se usmál. Ano, tohle je to, na co čekal. Na něco, nebo někoho, kdo mu bude soupeřem. Nikdy se nikdo Raitovi nedokázal rovnat. Jistě. Ani Ryuzaki to nedokáže, tím si byl Raito jistý. Jeho mozek se Raitovu možná vyrovná, ale… Raito má víc. Má přece Death Note. A Shinigamiho. Nějaký L ho vůbec nemusí zajímat. Stačí… pár písmen. Není to tak těžké. Proč prostě nenapíše Lawlietovo jméno do deníku? Zná ho přece. Má teď v rukách celý jeho život.
Ale nemůže. To přece není tak jednoduché. Teprve se s ním seznámil, celá policejní jednotka jistě o Ryuzakiho podezření ví a kdyby najednou L zemřel, je jasné, koho by obvinili. Bylo by to až příliš očividné a hloupé. Ne, nemůže ho zabít už teď. Musí ještě nějakou dobu počkat. Až do té doby, než se najde vhodná příležitost. Třeba ho mezitím dokáže i vytěsnit ze svých myšlenek. A pak? Pak už to půjde snadno.
Raito se začal hlasitě smát do tichého pokoje, když si představil svůj triumf. Ryuk, který celou dobu seděl na Raitově, dosud nerozestlané, posteli a tiše jej pozoroval, sebou polekaně cukl. Velice rád by v podobných chvílích věděl, co se Raitovi honí hlavou. Že jsou lidé blázni, to věděl už dávno. Ale že až takoví? To překvapilo i jeho. Na stranu druhou, když se Raito choval šíleně, tak to Ryuka opravdu bavilo. Bylo zábavnější ho sledovat, než kdyby šlo o někoho nudného, a nezajímavého. To by ho už nejspíš dávno přestalo bavit. Buď by jej přemluvil, ať Death Note někomu přenechá, nebo by ho zkrátka zabil a deník pohodil znova. Takhle to však není potřeba. Tohle se Ryukovi skutečně líbilo. Hloupoučké naivní plácání blbostí o "novém světě" a o Raitovi jako "Bohu", ale i to stejně hloupé hraní si na detektiva a zločince. A největší legrace byla, že to oba brali děsně vážně. Ryuk si představil jejich strnulé obličeje a neubránil se smíchu. Možná to ani nepřipomínalo smích, jako spíš podivné hýkání, co rezonovalo celým pokojem. Raito se zarazil a zadíval se na shinigamiho. Pak však jen nechápavě zakroutil hlavou.
Proč zrovna já musím mít po boku, takovýho magora?
_-_-_
"Je nepříjemné, že policie odpověděla záporně na moji nabídku. Když se mi tedy NPA rozhodla vzdorovat, vezmu život náčelníkovi, nebo té údajné 'kapacitě', která řídí jednotku a říká si L. Náčelník nebo L? Kdo se obětuje za ztrátu pokojného a spravedlivého světa? Máte čtyři dny, rozhodnout se."
Raito s neurčitým výrazem pozoroval televizní obrazovku. Teprve když hlas v televizi domluvil, najednou se rozesmál.
"Říkal jsem ti, že Bůh je na mé straně… Ale tentokrát… Je to další shinigami." Raito se ani nepohl, jen jeho pohled zabloudil k Ryukovi.
"Heh, vypadá to tak," dostalo se mu odpovědi od, také značně potěšeného, Ryuka.
"Další shinigami přišel do lidského světa. A jeho Death Note je v rukou člověka, který souhlasí s Kirou. Pravděpodobně vlastní také jeho oči. Znamená to, že tenhle Kira má o mnoho větší moc zabíjet, než já. Vypadá to tak, že L bude naživu už jen čtyři dny," odmlčel se a s námahou se snažil potlačit pocit, který byl zásadně proti tomu, že by Lawliet měl zemřít. Snažil se namluvit si, že takhle je to správně.

Ale co když to svedou na něho? Nikdo přece neví, že nějaký druhý 'Kira' vůbec existuje a navíc…
"Na druhé straně mu nemůžu odpustit, jak pošpinil Kirův obraz," řekl jen a doufal, že to znělo dost věrohodně. V každém případě pokračoval ve vymýšlení důvodů, proč tomu člověku, co si hraje na Kiru, musí zabránit, aby zavraždil L. "Když to falešný Kira pokazí a chytí ho, mohla by být odhalená existence Death Note. Nemůžu to jen tak nechat," chvilku se odmlčel.
Ryuk se ďábelsky zasmál.
"Tak ideální řešení by teď bylo, spolupracovat s jednotkou. Tak budeme v obrazu a vědět, co plánují," dořekl a aniž by čekal na Ryukovu odpověď, sebral z postele oblečení na spaní a mlčky odešel do koupelny. Potřeboval si všechno urovnat v hlavě. Nějak si srovnat myšlenky a donutit je, aby se všechny ty "závadné" držely někde hluboko v mozku a neotravovaly mu život.
A pak, když mu po těle stékaly pramínky horké vody a pára z nich, divoce plnila sprchový kout, snad stokrát dokola si opakoval, jak nenávidí L. A přesně tolikrát se mu hned nato, vynořila před očima vzpomínka na toho chlapečka, upatlaného od šlehačky. Bylo to těžké, ale věděl, že bude hůř. Jak začne spolupracovat s jednotkou, budou se potkávat možná i každý den. A už teď věděl, že to bude mnohem těžší, než si vůbec dokázal připustit.
_-_-_
"Raito, Ryuzaki říká, že chce tvoji pomoc při vyšetřování. Pokud máš zájem, hned sem přijď," ozvalo se ze sluchátka, když Raito přijal hovor.
"Dobře, tati," odpověděl jen, jako by mu na tom absolutně nezáleželo. Jistě, musel zachovat ten dojem "nevinného studentíka". Ve skutečnosti ho to však nesmírně těšilo. Na jednu stranu…
"Zrovna když jsem přemýšlel, jak se k nim dostat, zavolají mi. Teď budu mít přístup k informacím z vyšetřování i o falešném Kirovi. Musím o něm něco zjistit dřív, než to stihne jednotka. Ať se děje cokoli," přemítal Raito v duchu a mermomocí se snažil vnutit si, že je tohle momentálně jeho prioritou.
Ovšem myšlenky na toho záhadného člověka, co si hraje na Kiru, si dokázal udržet jen velmi krátce.
_-_-_
"Děkuji ti, Yagami-kun," řekl L a podal Raitovi ruku.
"Taková fraška…" pomyslel si Raito, ale nahlas to říct nemohl. Takže se jen strojeně usmál a odpověděl tak, jak se slušelo. Když chce Lawliet hrát divadlo, bude ho hrát s ním.
"Podívej se prosím na důkazy, které jsme sesbírali, a kazetu, která byla poslaná do televize," Raito mu raději všechno odkýval, i přesto, že ho poslouchal jen napůl. Naprosto ho ty bláboly nezajímaly. To snad dojde i děcku, že odtud nesmí odnášet důkazy. L se k němu chová, jak kdyby byl něco míň. Moc dobře ví, že Raito - kromě svého IQ - má také otce detektiva. I kdyby byl sebehloupější, už dávno by jistě zjistil, jak to chodí. Raito měl vážně chuť, odpověděl Lawlietovi nějakou sarkastickou poznámkou, ale nakonec se udržel.
Nemluvě o tom, že Raito si přece nepotřebuje dělat poznámky. Jeho mozková kapacita je dost velká, aby si zapsal všechna známá data tam. Hlavně ty informace, co mu pomůžou odhalit druhého Kiru.
"Předpokládám, že už věříte, že jsem Kira. V den a čas, který jsem udal…" ozvalo se z reproduktorů televize a před Raitem se objevila bílá obrazovka s nápisem "Kira". Znovu.
Jak trapné. Raita to vážně pěkně štvalo. Bylo mu to snad až odporné. Ta nízká kvalita videa… co si vůbec myslí? Jak si vůbec může dovolit vydávat se za Kiru? Takhle jen ničí obraz Kiry. Tohle mu přece Raito dovolit nesmí! V duchu se zhnuseně ušklíbnul. Ve skutečnosti však samozřejmě, nemohl dát žádné emoce najevo.
"Tak co myslíš, Raito-kun?" oslovil ho L a zezadu přistoupil ke křeslu, na kterém Raito seděl, "Přišel jsi na něco?"
Raito se na něj otočil. Stačila mu snad jediná setina vteřiny, aby mu došlo, co tu na něj Lawliet hraje. Proč mu pustil to video bez toho, aby mu k tomu něco bližšího řekl. Proč ho na to nechal koukat a jen tiše vyčkával, co se bude dít. Ten hajzl...
"Může tu být víc lidí s Kirovými schopnostmi," odpověděl nezaujatě Raito, ale v duchu se usmíval. Věřil, že tohle je to, co chtěl Ryuzaki slyšet.
"S Kirovými schopnosti?" vydechl zděšeně Raitův otec. "Co tím myslíš, Raito?"
"Je pravděpodobné, že tohle není ten samý Kira. Kira, by nepotřeboval oběti jako tyhle, aby dokázal, že umí předpovídat smrt. Navíc, pokud Kira potřebuje k tomu, aby zabíjel, znát tvář i jméno, tak jak vysvětlit, to, jak byli zabiti policisté, kteří se ukázali před televizním studiem?" teď už si byl stoprocentně jistý, že odpověděl správně. Očividně tím celou jednotku šokoval, ale na tom mu nezáleželo. Chtěl vidět L, projevit nějaké emoce. Jakékoli. Ale nedočkal se. Samozřejmě.
"Přesně tak, Raito-kun, my se také domníváme, že tohle je druhý Kira," odpověděl jen Ryuzaki prostě. Jeho nepřítomné oči se Raitovi propalovaly hluboko pod kůži, ale v jeho tváři žádné pocity nebylo možné vyčíst. Raito se neubránil myšlence na to, jak dlouho už asi L tuhle kamennou tvář drží. Kolik let.
"Myslel jsem si to," blesklo Raitovi hlavou. "Takže jsi to věděl, Ryugo - teda Ryuzaki? Zkoušel jsi mě?" Raito si založil ruce na hrudi a snažil se zatvářit trochu ukřivděně a zároveň překvapeně, jako by přesně tohle nečekal.
"To nebyl test," odvětil L. "Kdybych přišel s teorií druhého Kiry sám, tak by to nebylo přesvědčivé. Když si myslíš to samé, je moje teorie posilněna. Jsi velká pomoc, Raito-kun." U těchto slov bodlo Raita u srdce. Tohle opravdu zabolelo. "Pomoc?" Jaká ironie v tom byla slyšet… Ale přece jen, nemohl se nechat zlomit pouze Lawlietovými poznámkami. Bylo očividné, že ho nenávidí. A nemohl se mu divit. On by jej taky nenáviděl. A vlastně, on ho přece nenávidí. L mu chce překazit jeho plán. Zaslouží si Raitovu nenávist. Zaslouží si to, že ho chce Raito zabít. Zaslouží! Alespoň to si Raito snažil namluvit.
"Tak potom je rozhodnuto," pokračoval L, "Nejdřív musíme zastavit druhého Kiru. Je jasně na Kirově straně a není zrovna bystrý. Mohl by odpovědět na vzkaz od pravého Kiry. To znamená, že ho máme šanci zastavit, když vytvoříme falešnou zprávu."
"Úchvatné, Ryuzaki. Právě jsem přemýšlel nad tím, že by to byla nejlepší možnost," odvětil Raito. Ne, že by měl potřebu to komentovat, nebo dokonce L chválit za skvělou dedukci. Spíš jen doufal, že z těch slov L vyčte také ironii. Chtěl mu tím dát najevo, že pár jízlivými slovy Raita nedostane. To on totiž hravě zvládne taky. Bude muset přitvrdit, jestli chce Raita dostat na kolena. Hodně přitvrdit.
"A proto, Raito-kun," řekl Ryuzaki a Raito by přísahal, že si na jeho rtech všiml, na velmi krátkou chvíli, mírného úsměvu. "Chci, abys hrál pravého Kiru."
V Raitovi hrklo. Ani se nesnažil zakrývat překvapení. V tuhle chvíli by to stejně nemělo význam. Ten šmejd… přivedl mě sem jen, abych hrál tuhle roli? Tohle mu jen tak neprojde, o to se postarám! "Vyhrál jsi jenom bitvu, Ryuzaki, nikoli válku!" pomyslel si Raito, zatímco se po celé místnosti, rozléhal Ryukův smích.
_-_-_
"Ryuzaki, je to dost dobré? Snažil jsem se vžít do Kiry," usmál se Raito a podal L popsaný papír.
"Podařilo se ti to," uznal Lawliet, když jej dočetl, "Ale… jen když z toho nevyškrtneme tu část 'Ale můžeš zabít L', zemřu."
Raito se rozesmál. Proč si asi L myslí, že to tam Raito napsal? Bylo mu přece jasné, že tohle nenechá jít do televize. Ale ten jeho výraz, ten za to stál. Ryuzaki, možná sis nevšiml, ale i géniové si umí dělat legraci.
"Díval jsem se na to z Kirova pohledu a určitě by v téhle situaci nebral na L ohledy. Byl to jen malý vtip," řekl Raito a opřel se spokojeně do křesla. "Uprav si to, jak chceš."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nizzy Ncc. Nizzy Ncc. | 12. září 2010 v 14:38 | Reagovat

^^ to víš, kdyby dceruška neotravovala, buhví za jak dlouho by byl další díl xDDD ale tohle je....ňuf ^^ dokonalý....tak šup další díl! xD

2 Taya Taya | 29. listopadu 2010 v 20:47 | Reagovat

Myslím, že způsob jakým podáváš příběh, vývoj děje a úchvatné vykreslení postav tak, jak podle mě mají být, dodávají tomu všemu něco, co mě nutí tvůj příběh číst jedním dechem, takže se velmi těším na pokračovaní, které sem doufám brzy přidáš ;)

3 Miya Miya | Web | 15. února 2011 v 16:03 | Reagovat

:O šíleně mě nadchnul nápad, že L s Lightem spolu vyrůstali ^^ a vůbec celá povídka ^^ a je mi líto, že má jen tři díly. byla bych strašně ráda, kdybys napsala další. prosím. nechat ležet tak úžasnou povídku by byla strašná škoda :(

4 Quiquilla Quiquilla | Web | 21. února 2011 v 12:03 | Reagovat

Děkuji za komentáře :)
[3]: Mě ten nápad právě taky nadchnul, hned jak mi to můza našeptala do ouška :)) A pokračovat bude, nemusíš se bát, ale bohužel nemám teď vůbec čas, to víš, škola, práce... zabírá mi to veškerý čas :(

5 Amestea Amestea | Web | 9. srpna 2011 v 20:14 | Reagovat

U málokteré povídky brečím jako želva a tahle je jedna z nich... =) Nemohl by se objevit další díl? ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.